Poznejte Ural a Kavkaz: 5 tipů, kde si užijete pravou horskou dovolenou

Rusko, největší stát na světě, je zemí zároveň někým zatracovanou i obdivovanou. Odložte stranou předsudky vůči této úchvatné zemi a dejte Rusku a zejména jeho přírodním krásám šanci. Například pohoří Kavkaz nebo Ural vám doslova seberou dech...

Kavkaz - svět na hranicích mezi Evropou a Asií

Kavkaz je název horského pásma dlouhého 1 200 kilometrů ležícího na území jehož hlavní hřeben, velká část zeměpisců, považuje za geografickou hranici mezi dvěma kontinenty - Evropou a Asií. Kromě části jižního Ruska, zahrnuje také části území států Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu a Čečenska. Kavkaz je kulturně a jazykově neskutečně pestré území.

Na Kavkaze se nachází pět majestátních vrcholů budících velký respekt, které přesahují hranici 5 000 m.n.m. Největším z nich je dechberoucí hora Elbrus, jejíž relativně snadno dostupný vrchol se tyčí ve výši 5 642 m.n.m. Dalších více než dvacet kavkazských vrcholů řadíme mezi čtyřtisícovky.

Kavkaz však nepředstavuje pouze mlčenlivé hory, husté lesy, vysokohorské pastviny a louky, ale také rozmanitou, panenskou a nedotčenou přírodu, kterou obývají divoká zvířata. Spatřit zde můžete například vlky, rysy, medvědy a dokonce i levharty. Zhruba třetina flóry, která zde roste, se nenachází jinde na světě.

1. Národní park Borjomi-Kharagauli

V částí Malého Kavkazu, na území Gruzie, se rozkládá přírodní park Borjomi-Kharagauli. Bránu do národního parku představuje vstupní budova, kde vám ranger pomůže najít vhodnou mapu, vybrat trasu a objednat maršrutku (místní taxi či menší bus pro osm osob), která vás odveze na určené místo.

Kromě dechberoucích výhledů na větší vrcholy na sousedním Velkém Kavkazu se můžete těšit na nespoutanou přírodu, mohutné kopce, lesy, pastviny se stády volně se pasoucích krav, ovcí, koní i přátelskými pastevci, kteří vás milerádi napojí místní pálenkou z hroznů a pozvou na kus řeči a rovnou třeba i na večeři.

2. Arménské jezero Sevan

V kavkazské části Arménie leží velké horské jezero Sevan. Dojít k němu můžete po vlastních nohách nebo se dovézt taxíkem. Také proto počítejte s větším množstvím turistů. Na kopci nad jezerem se pak tyčí klášter Sevanavank postavený v 9. století poskytující opravdu pěkné výhledy na celé jezero.

Při troše snahy lze najít pláž a místo na spaní s minimálním množství turistů.V okolí jezera je možné podnikat nádherné treky, kde už na turisty tolik nenarazíte (např. výstup na nedalekou horu Adatapa vysokou 2 460 m.n.m.).

3. Posvátná hora Babadag

V Azerbajdžánu se tyčí posvátná hora Babadag (3 629 m.n.m.), která má dvě různé tváře. Na jedné straně hory se rozprostírá zelené údolí s bujným porostem a na straně druhé pak pustá polopoušť. Zdejší krajina je vůbec plná překvapení. V údolí tekoucí zdánlivě neškodný potůček se během jedné deštivé noci může proměnit v nebezpečně divokou řeku.

Budete-li mít štěstí a okolí hory nezachvátí nepropustná mlha, těšit se můžete na kochací, byť poněkud náročnější, procházku. Kromě přírodních krás vás jistě potěší zdejší místní, kteří jsou vždy ochotni nabídnout pomocnou ruku.

Ural - pohoří, kteří Ruskou dělí na evropskou a asijskou část

Ruské pohoří Ural rovněž představuje přírodní hranici. V tomto případě se jedná o hranici mezi evropskou a asijskou částí Ruska. Východní úpatí Uralu tvoří další část geografické hranice mezi evropským a asijským kontinentem. Pásmové pohoří Ural je dvakrát tak delší než Kavkaz a jedná se o nejvýznamnější čistě ruské pohoří.

4. Nejvyšší hora Narodnaja

Ural nemá zdaleka tak vysoké hory jako Kavkaz. Nejvyšší hora Narodnaja dosahuje výšky “jen” 1 895 m.n.m. To však neznamená, že půjde o snadnou procházku. I přes relativně nízké hory je krajina Uralu drsná a divoká. Pokud se na tento nádherný trek vydáte, počítejte s několika dny náročného chůze s “plnou polní” a pobytem v divoké ruské přírodě.

5. Hora se dvěma vrcholy Jamantau

V jižním Uralu se pyšně tyčí hora Jamantau, která má dokonce dva vrcholy. Velký Jamantau dosahuje výšky 1 640 m.n.m. a Malý Jamantau 1 512 m.n.m. Hora a její okolí je chráněná oblast pojmenovaná Jihouralská přírodní rezervace. Celý povrch hory je hodně kamenitý a nevhodný pro pastvy, proto ji zdejší obyvatelé nazvali Jaman tau neboli Zlá hora. Výstup na horu je krásný, vyjde-li počasí. I v této výšce počítejte, že na vrcholu narazíte alespoň na zbytky sněhu.