Věřitel doufá, že od svého dlužníka dostane smluvenou finanční částku. Pokud čeká na splátku marně, nemusí hned posílat k soudu exekuční návrh. Existují také neformální vymahači dluhů, takzvané inkasní agentury, které nejsou regulovány žádným speciálním zákonem. Mají stejná práva a limity jako každý běžný občan nebo podnikatel.
„Všechno obvykle začíná strohým telefonátem, textovou zprávou či písemnou výzvou, aby adresát uhradil dluh. Často však není jednoznačně vysvětleno, jak údajná pohledávka vznikla a jestli inkasní agentura má právo něco vymáhat," varuje Energetický regulační úřad (ERÚ). V takové situaci zachovejme klid. Požádejme vymahače, aby doložil, o jaký dluh jde a jestli pohledávku koupil nebo zastupuje věřitele.
Cílená regulace (zatím) neexistuje
Zatímco soudní exekutoři byli jmenováni ministrem spravedlnosti, mají svoje oficiální úřady a podléhají speciálnímu zákonu (exekučnímu řádu), mimosoudní vymahači dluhů jsou vlastně soukromí podnikatelé. Stačí, když založí společnost s ručením omezeným, zaměřenou obecně na obchod – a mohou zastupovat věřitele před dlužníkem, nebo skupovat a zpeněžovat pohledávky. „Inkasní agentury žádnou zvláštní regulaci (pokud víme) nemajíInkasní agentury žádnou zvláštní regulaci (pokud víme) nemají,” potvrzuje Jiří Fröhlich z České obchodní inspekce (ČOI).
Vymahači pochopitelně musejí dodržovat všeobecné právní předpisy, třeba občanský zákoník. Někteří však dělají svému oboru ostudu. Například dlužníkovi opakovaně drsně vyhrožují, že pokud okamžitě nezaplatí, dojde k rychlé exekuci. „Omezují-li vaši osobní svobodu, zavolejte Policii ČR. Vyhrožují-li vám exekucí, oslovte Exekutorskou komoru ČR, případně Ministerstvo financí,” doporučuje Česká obchodní inspekce.
Etická pravidla pro inkasní agentury
Eventuálně informujme také svého (původního) věřitele, zvláště pokud stále odebíráme jeho produkty či služby. Energetické a další obchodní společnosti potřebují zákazníky, proto by měly tolerovat výjimečné platební prodlení a nepředávat pohledávky agresivním vymahačům. Ostatně existuje také řada inkasních agentur, které chtějí podnikat eticky – slušně vyhledávat a žádat dlužníky, aby splatili svoje dluhy a neriskovali nákladnou soudní exekuci.
„Nikdo nesmí jen tak vstupovat někomu do bytu, domu, na pozemek. To stejné platí pro terénní pracovníky inkasních agentur,” upozorňuje Jana Tatýrková z Asociace inkasních agentur (AIA). Tato oborová organizace zveřejnila svůj „Etický kodex”, kde odmítá ponižující, nactiutrhačné a jiné nátlakové postupy. Zároveň přijímá stížnosti a dlouhodobě navrhuje, aby vznikla závazná právní regulace, které by podléhaly všechny inkasní agentury.
Vymahači dluhů možná dostanou směrnici
Skeptici se obávají, že inkasní agentury chtějí speciální zákonná práva, zejména na odměnu za svoji činnost. „Podle mě není žádné regulace v této oblasti potřeba. Zisk těchto agentur má být hrazen věřitelem,” říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Jana Tatýrková zmiňuje jako částečné řešení chystanou směrnici, která má sjednotit postupy mimosoudního vymáhání nesplácených půjček v členských státech Evropské unie.