Co je kurzarbeit? Opatření, které známe už od roku 1910
V průběhu koronavirové krize se u nás i ve světě skloňovalo jedno zásadní slovo. Tím je kurzarbeit, jehož původní myšlenkou byla ochrana pracovníků před propouštěním. O tom, jestli u nás kurzarbeit funguje či nikoli, polemizovat nebudeme. Zmíníme ale, kde toto slovo vzniklo a co je vlastně cílem tohoto opatření.
Kurzarbeit je starší než by se mohlo zdát
Samotné slovo kurzarbeit můžeme volně přeložit jako zkrácená pracovní doba. Název tohoto nástroje pro udržení zaměstnanosti se podle online encyklopedie vůbec poprvé objevil v roce 1910.
Kurzarbeit byl tehdy poprvé zavedený s cílem udržení pracovních míst a kvalifikace dělníků při omezování těžby a zpracování draselných solí v Německu. Později bylo toto podpůrné opatření využito i ve vyhlášce o podpoře v nezaměstnanosti z roku 1924.
V roce 1931 pak Německo přistoupilo k zákonnému omezení délky pracovního týdne na 48 hodin, aby v roce 1933 tuto dobu zkrátilo na 40 hodin. I další evropské země tento příklad následovaly a v průběhu 30. let omezily pracovní týden na 40 hodin.
V plné síle vstoupil kurzarbeit na scénu během ropných šoků v roce 1970 a udržel se úspěšně až do dnešních dnů.
Během takzvané Velké recese (2007 – 2015) byla například v Německu v roce 2009 vyplácena státní podpora firmám pro udržení pracovních míst asi pro 1,5 milionu zaměstnanců.
V čem vlastně kurzarbeit spočívá?
Tento program je založený na podpoře soukromého sektoru z veřejných zdrojů v dobách ekonomického útlumu. Ve finále jde ale pouze o přechodné opatření. Jeho cílem je zamezení snížení pracovních míst v době, kdy poptávka po práci klesá v důsledku úbytku zakázek. Pokles odpracovaných hodin je zaměstnancům kompenzován z veřejných zdrojů (např. přes úřady práce).
Ovšem konečný přínos opatření nespočívá pouze v podpoře konkrétních zaměstnanců. V době krize opatření zabraňuje také finančním výpadkům ve firmách, které by jinak musely přistoupit k nepopulárnímu propouštění. Díky tomu tak opatření snižuje jak finanční, tak i časové náklady, které by firmy musely nést při hledání a zaškolování nových zaměstnanců.
Zmínit musíme i celospolečenský důsledek tohoto opatření. Ten snižuje náklady společnosti na znovuzačlenění propuštěného pracovníka do pracovního procesu a kolektivu. Aby byl ale program účinný, je nutné ho aktivovat dříve, než se ekonomický útlum projeví na pracovním trhu. Důležité je kromě rychlého zavedení i smysluplná a logická komunikace směrem k zaměstnavatelům, kteří získají jasné instrukce, jak dále postupovat.
Kurzarbeit v Česku
Český právní řád zná určitý druh kurzarbeitu od roku 2015. Vzhledem k situaci byl ale v březnu 2020 vytvořen zcela nový program.
Podle českého práva může zaměstnavatel obdržet státní příspěvek v případě splnění následujících podmínek:
zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci na více než 20 % týdenní pracovní doby,
uzavře vládou předschválenou dohodu s úřadem práce,
již poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy,
zaváže se, že se zaměstnancem neukončí pracovní poměr.
Kurzarbeit byl v roce 2020 začleněn ve vládním programu Antivirus, podle kterého bylo možné hradit příspěvek po dobu vyhlášení nouzového stavu. Zaměstnavatel mohl využít jednoho ze dvou režimů. U každého z nich se liší nejen podmínky, ale také poměr vyplácené částky.
Pokud chcete podporu získat, musíte podat žádost na příslušný úřad práce a následně s ním uzavřít výše zmíněnou dohodu. Úřad práce je totiž orgánem, který náhrady vyplácí. Zaměstnavatelům se přitom kompenzuje náhrada ve výši superhrubé mzdy, tedy včetně odvodů sociálního a zdravotního pojištění.