Zpět na všechny pojmy
Zástavní právo je jedním z věcných práv k cizí věci, které se používá k zajištění úvěrů za účelem ochrany poskytovatelů úvěrů před rizikem spočívajícím v nesplácení úvěru dlužníkem.
Zástavní právo upravuje Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., konkrétně se jedná o § 1309 až 1394. Prostřednictvím zástavního práva lze zajistit téměř jakýkoliv dluh.
Předmětem zástavního práva je vybraná zástava v odpovídající hodnotě, která je v případě nesplnění pohledávky (neuhrazení dluhu) zpeněžena, a z výtěžku je uhrazen dluh dlužníka vůči věřiteli.
Jako zástavu lze použít jakoukoliv movitou i nemovitou věc, která splňuje požadavky na obchodovatelnost a rychlé zpeněžení. Jako zástava mohou být použity například:
cenné papíry
pohledávky (i budoucí)
podíl v korporaci
zemědělské skladní listy
ochranné známky
nemovitost - koupená, rozestavěná či jiná nemovitost ve vlastnictví dlužníka či třetí osoby s jejím souhlasem
Budoucí zástavní právo - jedná se o takové zástavní právo, které je specifické tím, že zástavní právo k dané věci vzniká až po nabytí vlastnictví zástavním.
Vespolné zástavní právo - zástavní věřitel má právo vymáhat pohledávku ze kterékoliv zástavy dle svého výběru nebo ze všech a to až do úplného uspokojení.
Zastavení cizí věci - cizí věc je možno zastavit pouze se souhlasem vlastníka věci.