Zpět na všechny pojmy
Zákon o spotřebitelském úvěru představuje komplexní právní úpravu týkající se podmínek poskytování spotřebitelských úvěrů a úvěrů na bydlení.
Aktuálně je platný zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v novelizovaném znění, které vešlo v platnost 1. prosince 2016. Zákon o spotřebitelském úvěru upravuje pravidla poskytování spotřebitelských úvěrů včetně úvěrů na bydlení bez ohledu na minimální či maximální výši úvěru (před rokem 2016 se zákon vztahoval na úvěry od částky 5 000 Kč).
Novela zákona pokrývá všechny typy existujících úvěrů:
Spotřebitelské úvěry,
kreditní karty,
nákupy zboží na splátky,
mikropůjčky,
krátkodobé půjčky,
hypotéky a jiné úvěry na bydlení.
Hlavním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je vedle definovaných pravidel poskytování úvěrů kultivace podnikatelského prostředí na trhu s půjčkami a především ochrana spotřebitele a jeho práv (eliminace možností klamání a zneužívání zákazníka, omezení lichvářských a jiných neférových praktik apod.).
Mezi nejdůležitější způsoby ochrany spotřebitelských práv v oblasti úvěrů patří:
Omezení maximální výše sankcí při prodlení se splácením,
právo na předčasné splacení úvěru na bydlení bez vysokých sankcí,
zákonem stanovená neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě, že poskytovatel neověřil úvěruschopnost dlužníka,
zákaz uzavírání rozhodčích doložek,
zvýšení nároků a zpřísnění podmínky pro nebankovní poskytovatele půjček (vyšší nároky na odbornost, důvěryhodnost, minimální kapitál atd.),
přesunutí licencování a dohledu nad bankovními i nebankovními poskytovateli a zprostředkovateli na Českou národní banku, zvýšení pravomocí ČNB.