Zpět na všechny pojmy
Výraz anuita vychází z latinského slova annus (roční) a označuje částku užívanou ke splácení úvěru v předem domluvených termínech. U spotřebitelských úvěrů je výše anuity po celou dobu splácení stejná, u dlouhodobých úvěrů (např. hypotéka) se po určitém období (fixační doba) mění.
Anuitu tvoří dvě složky nazývané úmor a úrok. Úmor přitom označuje splátku vypůjčených peněz (tzv. jistiny) a úrok představuje domluvenou odměnu poskytovateli za poskytnutí půjčky.
Úmor a úrok obsahuje každá splátka s tím, že v průběhu splácení úvěru se mění jejich vzájemný poměr. Zpočátku je větší část splátky používána na úhradu úroku a menší na splácení vlastního dluhu. Postupem času se poměr obrací ve prospěch úmoru. Anuita přitom zůstává stejně vysoká.
V případě hypoték zůstává anuita stejná pouze v období fixace. Poté se její výše mění na základě změny úrokové sazby a mění se tedy i poměr mezi úmorem a úrokem. S pojmem anuita neodmyslitelně souvisí i slovní spojení anuitní splátka úvěru, které představuje nejčastější způsob splácení úvěrů, a to především těch hypotečních. Při sjednávání hypotéky je proto vypočtena anuitní splátka, která zůstává po celou smluvenou dobu konstantní.
S pojmem anuita se můžeme potkat také u financování družstevních bytů. V tomto případě anuita označuje zůstatek členského podílu družstva. Užívání pojmu anuita je v tomto případě nesprávné, avšak zažité. Ve skutečnosti se jedná nesplacenou výši jistiny původního dluhu.