Zpět na všechny pojmy
Jaderný reaktor je zařízení, ve kterém probíhá štěpná reakce pro výrobu elektřiny. Často je nazýván jako srdce jaderné elektrárny a tvoří základ jejího primárního okruhu.
Do reaktoru se umístí jaderné palivo – obvykle obohacený uran se zvýšeným množstvím izotopu 235. V reaktoru se jádra uranu štěpí pomocí neuronů, přičemž se rozpadnou na částice, které se pohybují velkou rychlostí. Pro jejich zpomalení se využívá moderátor (látka brzdící reakci), a tím se vytváří teplo. To už se odvádí do sekundárního okruhu jaderné elektrárny, kde výroba elektřiny pokračuje.
Pokud by štěpná reakce probíhala nekontrolovaně, mohlo by dojít k výbuchu reaktoru. Z toho důvodu se používá několik regulačních a bezpečnostních metod. Pro kontrolu reakce v reaktoru se využívají regulační, nebo bezpečnostní tyče, které zcela pohltí volné neutrony a štěpení zastaví. Pro vnější ochranu reaktoru se využívá kontejnment, což je schránka z železobetonu o tloušťce asi 1,6 metru. Kontejnment dokáže odolat i pádu meteoritu, a tak účinně chrání reaktor před únikem nebezpečné radiace.
Do dnešní doby vznikly již čtyři generace jaderných reaktorů. Reaktory I. generace se stavěly už v 50. letech, ale největší rozmach zaznamenaly reaktory II. generace ze 70. let. Tento druh jaderných reaktorů využíváme i v ČR v Temelíně a Dukovanech. Reaktory III. generace se konstruují s více bezpečnostními prvky a jejich provoz je ekonomičtější. Ve fázi testování se nachází reaktory IV. generace, které kladou kromě ekonomického provozu důraz také na ekologickou stránku. Dokážou například znovu využít vyhořelé jaderné palivo.