Zpět na všechny pojmy
Elektrický proud je uspořádaný pohyb částic s elektrickým nábojem. Elektrický proud se rovná celkovému množství elektrického náboje, který projde průřezem vodiče za jednotku času. Jako fyzikální veličina se označuje písmenem I a jednotkou je ampér (A).
Existují dva druhy elektrického proudu v rozvodech – stejnosměrný (značí se DC podle anglického Direct Current) nebo střídavý (AC podle Alternating Current). Stejnosměrný proud v čase nemění směr svého toku. Střídavý proud mění svůj směr a velikost v čase s určitou periodou, typicky se sinusovým průběhem.
Historicky se jako první používal právě stejnosměrný proud. Na jeho využívání tlačil T. A. Edison, ale na konci 19. století se ukázalo, že pro přenos elektřiny na delší vzdálenost je vhodnější střídavý proud, který podporoval N. Tesla. Přesto se stejnosměrný proud stále využívá, třeba u přístrojů, které jsou citlivé na směr proudu. Zdrojem stejnosměrného proudu je například galvanický článek (akumulátor mobilu) nebo fotovoltaický článek (využívaný v solárních elektrárnách).
Se střídavým proudem se setkáte ve většině případů, kdy se hovoří o elektrickém proudu – teče v běžných zásuvkách. Vyrábí se elektromagnetickou indukcí v generátoru. Podle toho, jak se rotor v generátoru otáčí, se určuje frekvence střídavého proudu (tedy jak často mění svůj směr). V ČR se využívá elektrický proud o frekvenci 50 Hz.