První pomoc při autonehodě

Při dopravní nehodě může na rychlé první pomoci záviset přežití zraněných. Často se ale lidé obávají, že něco pokazí nebo svojí snahou ještě ublíží. Naštěstí se není čeho bát, protože se správným postupem vám pomůže operátor záchranné služby. Zjistěte, na jakou tísňovou linku volat, jak zabezpečit místo nehody i jak nepropadnout panice, když jste svědky dopravní nehody.

Na prvním místě je bezpečnost

Povinnost poskytnout pomoc účastníkům dopravní nehody sice ukládá zákon, vždy ale dbejte zejména na vlastní bezpečnost, ať nehazardujete se svým životem.

„Ať se uděje cokoliv, tak je potřeba se na pár vteřin zastavit, zamyslet se, rozhlédnout se okolo sebe, jestli nehrozí pro mě nějaké nebezpečí a pak teprve jednat – vystupovat z auta a podnikat další kroky,“ vysvětluje Jana Poštová, operátorka a tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

Kde zastavit u nehody?

Vždy byste se měli řídit situací na místě. Nikdy nezastavujte v nepřehledném úseku, například v zatáčce nebo za horizontem. Autoklub ČR doporučuje zastavit nejméně 100 metrů za místem nehody, ale zároveň byste měli zvážit danou situaci a rizika (viditelnost, hustotu provozu, přehlednost úseku aj.).

Zastavte ve směru jízdy u pravého okraje vozovky za dopravní nehodou. Pokud byste zastavili vedle nehody nebo před ní, vzniká tak pro vozidla jedoucí za vámi potenciálně nebezpečná situace.

Nikdy nepřejíždějte do protisměru. Jestliže vidíte nehodu na dálnici v protisměru, v žádném případě se k ní nesnažte přebíhat. Raději situaci pouze telefonicky ohlaste.

Co dělat po zastavení?

Vypněte motor a rozsviťte výstražná světla. Ještě, než opustíte vozidlo, oblečte si reflexní vestu. Všichni cestující by měli vystoupit z vozidla a počkat za svodidly nebo na jiném bezpečném místě. Ideální je, když máte reflexní vestu pro všechny pasažéry. Děti nikdy nenechávejte samotné, vždy by s nimi měla zůstat jedna dospělá osoba.

Vezměte si s sebou mobilní telefon, lékárničku a trojúhelník. Ten umístěte do vhodné vzdálenosti za vozidlo. Zákon o silničním provozu říká: „Trojúhelník musí být umístěn na okraj vozovky tak, aby byl pro přijíždějící řidiče včas a zřetelně viditelný, a to ve vzdálenosti nejméně 50 m, na dálnici nejméně 100 m za vozidlem. V obci může být tato vzdálenost, vyžadují-li to okolnosti, kratší.“

Nejlepší je ale spolehnout se na svůj zdravý rozum – důležité je umístit trojúhelník tam, kde si ho včas všimnou přijíždějící vozidla, aby se mohla nehodě bezpečně vyhnout.

Zajištění havarovaného vozidla

Ještě před poskytnutím první pomoci zajistěte havarované vozidlo – vypněte motor, zatáhněte ruční brzdu, vyndejte klíče ze zapalování. Zároveň si dejte pozor na neaktivované airbagy, skla a plechy, ať se neporaníte.

Pokud havarované vozidlo začíná hořet, nepřibližujte se k němu a počkejte na příjezd hasičů.

Přivolání záchranné služby

Jsou-li na místě zranění, volejte vždy na tísňovou linku 155. Operátor vám předá pokyny, jak máte postupovat s první pomocí. Dispečer na lince aktivuje také další záchranné složky, jako je policie a hasiči.

Než se pustíte do ošetřování, prohlédněte si situaci jako celek, abyste mohli dispečerovi na tísňové lince předat ucelené informace – kolik je na místě zraněných a v jakém stavu, zda se nacházejí i mimo vozidlo, jestli nevytéká z auta provozní kapalina nebo pohonné hmoty.

Volání na tísňovou linku

Tísňové linky záchranářů, hasičů a policie

Víte-li předem, že potřebujete pouze jednu ze základních složek integrovaného záchranného systému, je lepší volat přímo na příslušné číslo tísňového volání:

• 150 Hasičský záchranný sbor ČR, 

• 155 Zdravotní záchranná služba,

• 158 Policie ČR,

• 156 Obecní či městská policie.

Když jsou na místě nehody zranění, vytočte hned linku 155, urychlíte tím celý proces a záchranka u vás bude dříve.

Volání na číslo 150, 155, 156 a 158 je bezplatné, ale v případě předplacených SIM karet musíte mít na kartě alespoň minimální kredit, karta tedy nesmí být zcela vyčerpána. Tyto tísňové linky jsou platné pouze v České republice.

Jednotná tísňová linka 112

Linka 112 je jednotné evropské číslo tísňového volání. Funguje v celé Evropské unii a postupně se zavádí i v dalších státech.

Na linku se dovoláte z pevných telefonních sítí i z mobilních telefonů, a to zdarma. V mobilu ani nemusíte mít vloženou SIM kartu. Na číslo 112 je možné volat i prostřednictvím sítí ostatních operátorů, než je ten, s nímž máte uzavřenou smlouvu. Tím pádem se na 112 dovoláte i v zahraničí bez aktivovaného roamingu nebo pokud by v tuzemsku váš operátor neměl pokrytí signálem.

Operátoři linky 112 dokážou odbavit tísňové volání v češtině, angličtině, němčině a dalších světových jazycích.

Pokud neznáte svou přesnou polohu, při volání na 112 může být váš telefon přibližně lokalizován. Nicméně tato funkce není stoprocentní a nějakou dobu trvá, než vás operátor dokáže vyhledat, proto byste se měli snažit popsat svoji polohu co nejpřesněji.

Linku 112 spolu s tísňovým číslem 150 obsluhuje Hasičský záchranný sbor České republiky.

Aplikace Záchranka

Skvělou možností, jak se spojit se záchrannou službou a především určit vaši přesnou polohu, což je pro příjezd záchranářů to nejdůležitější, je aplikace Záchranka. Tu si zdarma nainstalujete do svého chytrého telefonu – pro odeslání vaší aktuální polohy stačí podržet 3 sekundy tlačítko na displeji. Následně vám nabídne i volání na záchrannou službu. Hodí se proto při výletech do terénu, kde se místo nehody obtížně popisuje.

Aplikace Záchranka má ještě spoustu dalších užitečných funkcí. Například funkce „Nemůžu mluvit“ – toto tlačítko stisknete, když jste vy sami zranění a nemůžete se zdravotníky mluvit. Díky lokalizaci vám přesto mohou přijet na pomoc, protože přesně ví, kde se nacházíte. Nebo možnost videohovoru, kdy vám operátor prostřednictvím SMS pošle odkaz a poté, co jej potvrdíte, může místo nehody prostřednictví kamery vaše telefonu „vidět". Předem můžete také vyplnit informace o svém zdravotním stavu.

SOS tlačítko ve vozidle

Od roku 2018 se do nových aut povinně instaluje systém eCall, který aktivuje tísňové volání – buď řidič může stisknout SOS tlačítko ve vozidle nebo se díky nárazovým senzorům spustí při autonehodě automaticky. Poté přes systém probíhá klasické volání na tísňovou linku. Jestliže se eCall aktivuje automaticky po nárazu a posádka auta neodpovídá na tísňový hovor, dispečeři vyhodnocují nehodu jako závažnou a vysílají na místo okamžitě pomoc.

5 zásad, jak volat na tísňovou linku

• Ještě před vytočením čísla na tísňovou linku si v hlavě utřiďte informace, které o dopravní nehodě víte a chcete dispečerovi sdělit. Přejdete tak chaotickému popisu situace a případnému opomenutí důležitých skutečností.

• Přesně popište místo události. Sdělte adresu a město, kde se nacházíte. V některých městech umožňují precizní lokalizaci lampy pouličního osvětlení, na nichž je uvedeno jedinečné číslo. Při jízdě mimo město uveďte číslo silnice, směr jízdy, na jakém kilometru dálnice se nacházíte, číslo mostu či železničního přejezdu, případně významný bod v okolí. Při pohybu v přírodě, na horách a jiném terénu se hodí mít aplikaci Záchranka, která vás přesně lokalizuje, a tudíž nemusíte s popisem místa nehody ztrácet čas. Jak říká Jana Poštová, správně popsat místo nehody je alfou a omegou volání na tísňovou linku. Kdyby následně došlo k přerušení hovoru, třeba kvůli vybitému mobilu, může už dispečer na místo vyslat pomoc.

• Pokračujte popisem události – co se stalo, kolik je na místě osob, jaké mají zranění. Pokud jste na místě sami, zapněte na telefonu reproduktor (hlasitý odposlech). Uvolníte si tak ruce a můžete postupovat podle pokynů operátora.

• Naslouchejte a plňte pokyny operátora. Snažte se spolupracovat a odpovídat na jeho dotazy. V tuto chvíli už jsou posádky integrovaného záchranného systému na cestě k vám, ale operátor jim může předat doplňující informace vysílačkou přímo do vozu.

• Nikdy nezavěšujte hovor jako první. Pokud to situace vyžaduje, operátor s vámi bude ve spojení až do příjezdu posádky IZS. Po ukončení hovoru vám může operátor ještě zpětně telefonovat pro zjištění dodatečných informací (třeba když posádka nemůže místo nehody najít), proto nikdy nevypínejte mobil.

Zneužití tísňové linky je trestné

Pozor – při volání na tísňové linky je vždy identifikováno číslo volajícího, případně IMEI jeho mobilního telefonu a místo, odkud volal, a to přestože nebyla v telefonu SIM karta. Veškeré hovory jsou nahrávány.

Za zneužití tísňové linky v neodůvodněných případech hrozí pokuty v řádech stovek tisíc. Zneužití tísňové linky dle zákona znamená, že si volající vymyslí nebo zcela vykonstruuje událost, na základě které záchranné složky vyjedou do terénu.

První pomoc a záchrana zraněných

Svědci nehody se pomoci raněným často bojí, aby svým neodborným zásahem situaci ještě nezhoršili. Naštěstí se není čeho obávat – pokud budete dělat přesně to, co vám operátor říká, tak první pomoc zvládnete. Navíc k ní prakticky nic nepotřebujete, jen svoje ruce – pro svoji ochranu si navlékněte gumové rukavice, jsou součástí autolékárničky.

Je-li na místě více zraněných osob, je důležité si uvědomit, kdo potřebuje pomoc jako první. Na to existuje jednoduché pravidlo – ten, kdo si o pomoc neřekne, nekomunikuje, nekřičí, ten je na tom zpravidla nejhůř. Proto se nejdříve věnujte ležícím, kteří nejsou schopni si o pomoc říci. Když má však někdo zranění neslučitelná se životem a na místě jsou další osoby, které zachránit můžete, věnujte se nejdříve jim.

Zraněné byste se měli snažit vyprostit pouze v případě, že pro ně vozidlo představuje další nebezpečí (kouří se z něj) nebo pokud je osoba v bezvědomí a nedýchá normálně. V takové situaci je nutné zahájit resuscitaci, kterou uvnitř vozu provádět nelze.

Prvních pět minut rozhoduje o přežití zraněného, proto s poskytnutím první pomoci neotálejte. Zjistěte, zda člověk reaguje a normálně dýchá. Nesnažte se nahmatat tep – v rozrušení byste ho snadno mohli zaměnit za svůj vlastní.

Jak reagovat v jednotlivých situacích?

Uvolněte dýchací cesty

Je-li zraněná osoba v bezvědomí, nedýchá, lapá po dechu nebo chroptí, je nutné nejdříve uvolnit dýchací cesty. To provedete velmi jednoduchým záklonem hlavy – zatlačte na čelo směrem dolů, táhněte bradu vzhůru – tím se dýchací cesty uvolní. Zapomeňte na mýtus, že se musí vyndat nebo přidržovat jazyk, aby nezapadl. Při záklonu hlavy se dýchací cesty uvolní samovolně.

Někdy se stává, že člověk po nehodě visí v pásech a nedýchá či chroptí. Posaďte ho zpět do sedačky, zakloňte mu hlavu a zvedněte bradu – to často stačí k tomu, aby začal sám dýchat. Když nezačne dýchat, musíte ho vyprostit z auta, položit na záda a zahájit resuscitaci.

Zastavení masivního krvácení

Pokud zraněný ztrácí krev ve velkém, musíte nejprve zastavit krvácení, než se pustíte do další pomoci. Vezměte si cokoliv (mikinu, tričko, deku), přímým tlakem v ráně zastavte krvácení a držte. U velkých zranění a amputací končetin (na paži či stehně) můžete použít škrtidlo nebo turniket, například široký opasek nebo pruh látky. Po zastavení krvácení zkontrolujte, zda zraněný dýchá, případně uvolněte dýchací cesty.

Resuscitace

Když zraněný ani po uvolnění dýchacích cest nedýchá a nereaguje, je nutné zahájit resuscitaci. Stlačujte střed hrudníku (na spojnici bradavek) spojenými, napnutými pažemi. Rychlost srdeční masáže udržujte na 100–120 stlačeních za minutu, hloubka stlačení hrudníku by měla být u dospělého kolem 5 až 6 cm, tedy zhruba jedné třetiny hrudníku. Operátor na lince vám předá přesné pokyny a bude určovat i tempo srdeční masáže. Resuscitace dospělého je velmi fyzicky náročná, proto se střídejte s jinou osobou, pokud je to možné.

Hrudník mačkejte nepřetržitě do příjezdu záchranné služby. Je velmi důležité nepolevit, přestože se vám zdá, že masáž srdce nefunguje, protože se osoba neprobírá. To je naprosto normální – mačkáním hrudníku člověka neoživíte, ale pomáháte mu překlenout kritickou dobu od okamžiku, kdy se srdce zastavilo do chvíle, kdy přijedou záchranáři. V podstatě svýma rukama nahradíte funkci srdce jako pumpy, která rozvádí krev po těle a zejména do mozku. Laická resuscitace je nesmírně důležitou a neodmyslitelnou součástí tzv. „řetězce přežití" a dává člověku reálnou šanci na přežití.

Zajistěte teplo

Zraněný musí zůstat v teple, protože prochladnutí jeho stav zhoršuje. Pokud to není nebezpečné, ponechte zraněné, kteří dýchají, v autě. Jsou v něm totiž chránění před chladem, deštěm nebo větrem. Zraněné přikryjte dekou, oblečením či termofolií, která je součástí autolékárničky.

Nejčastější chyby a mýty při první pomoci

• První pomoc není poskytnuta vůbec. Například se nechceme zdržovat: „Nemůžu počkat až ke zraněnému přijede sanitka, protože spěchám...“ nebo máme obavy, že to nezvládneme. Jen zavolat záchranku a od nehody ujet ale nestačí. Jedinou výjimkou je, když se autonehoda stane na dálnici v protisměru – tam by bylo zastavení a přebíhání dálnice příliš nebezpečné, proto stačí volat tísňovou linku.

• Při první pomoci dochází ke zbytečné prodlevě. Místo okamžitého zjištění stavu vědomí a dýchání řešíme nepodstatné věci. Nevíme, kam volat, nebo nedokážeme popsat místo události. Často ztrácíme drahocenný čas poradou s rodinou, známými apod.

• Stačí zavolat 155 a počkat se zraněným na sanitku. Čas, kdy bude zraněný po nehodě bez pomoci v bezvědomí, je rozhodující. Nevratná poškození mozku se mohou dostavit již po pěti minutách bez kyslíku. Proto je důležité po kontaktování záchranné služby neodkladně zahájit resuscitaci podle pokynů dispečera.

• Máme strach z veřejného vystoupení. Říkáme si: „Co na to budou říkat ostatní?“ „Neztrapním se?“

• Nerozpoznáme vážnost stavu zraněného. Lapavé a nepravidelné dýchání či chroptění je projevem náhlé zástavy krevního oběhu, což laik někdy nedokáže identifikovat. Nicméně je nutné ihned zahájit masáž srdce.

• Pacienta v bezvědomí ukládáme do špatné polohy. Správně je poloha vleže na zádech se zakloněnou hlavou, kterou ničím nepodkládáme. Pouze v případě, kdy máme podezření, že by zraněný mohl zvracet, tzv. „nadavuje", uložíme jej do stabilizované polohy na boku.

• Při oživování se vždy snažíme o umělé dýchání. To není při laické resuscitaci dospělých nutné a měli by ho provádět jen proškolené osoby. Pokud jsme svědky události, kdy pacient upadne do bezvědomí a chroptí či už nedýchá vůbec, stačí mu do příjezdu záchranné služby provádět nepřímou masáž srdce. Když není zřejmé, jak dlouho pacient nedýchá nebo se jedná o tonutí, platí kombinace umělého dýchání a nepřímé srdeční masáže. U dětí je podle instrukcí operátora provádět umělé dýchání vždy.

• Polévání pacientů v mdlobách či bezvědomí vodou. Jestliže osoba jen krátce omdlí, stačí ji položit na zem a zvednout dolní končetiny. Rychle přijde k vědomí. Pokud se rychle neprobouzí, nedýchá normálně nebo chrčí, není něco v pořádku. Je nutné uvolnit dýchací cesty a v případě potřeby zahájit masáž srdce.

• Odpojení autobaterie u havarovaného auta. Přenechte tento krok hasičům, kteří na místo nehody dorazí. Dostat se k motoru nabouraného auta nemusí být jednoduché, takže svým jednáním můžete práci hasičům zkomplikovat nebo se při manipulaci s ní zbytečně zranit.

• Když je po autonehodě zraněný bez bot, nemá smysl ho zachraňovat. Záchranáři sice potvrzují, že se lidem při těžkých autonehodách mohou vyzout boty, k čemuž dochází působením odstředivých sil při prudkém nárazu, nejde však o jistou známku smrti. Proto se na to, jestli zranění boty nazuté mají nebo ne, neohlížejte.

Užitečné tipy k první pomoci

Podle zákona musíte mít v autě pouze jednu reflexní vestu, ale odborníci doporučují pořídit si tolik vest, kolik máte míst k sezení. Bez vesty byste se neměli po pozemních komunikacích v případě dopravní nehody nebo poskytování první pomoci vůbec pohybovat.

Reflexní vestu, trojúhelník a lékárničku mějte v autě po ruce, abyste je v krizové situaci nemuseli dlouho hledat. Především při cestách na dovolenou, kdy zavazadlový prostor praská ve švech, těžko vyndáte trojúhelník či lékárničku z rezervy.

Při poskytování první pomoci si vždy navlékněte rukavice. Chráníte tak sebe před přímým kontaktem s tělními tekutinami zraněného a možnou infekcí.

Pokud chcete být připraveni na jakoukoliv situaci, oceníte chytré nabíječky do auta, které obsahují skrytý hrot na rozbití skla a ostrý skalpel na přeřezání bezpečnostních pásů. Kromě nabití telefonu tak díky ní zvládnete pomoci člověku, který zůstal po dopravní nehodě zaklíněn ve voze a nejde mu rozepnout pás nebo otevřít dveře.

Znáte hit Staying Alive od skupiny Bee Gees? Využijete ho při resuscitaci. Rytmus písně totiž téměř přesně odpovídá frekvenci 100 až 120 stlačení hrudníku za minutu, které lékaři při oživování doporučují.

Nejčastější zranění při autonehodě

Na vrcholu žebříčku nejčastějších zranění se nachází poranění krční páteře. Jde o takzvaný whiplash syndrom, v češtině nazývaný jako opěrkový syndrom. Jedná se v podstatě o poškození krční páteře a vazů či svalů v okolí, případně posun obratlů. Dochází k němu ve chvíli, kdy při nárazu hlava pokračuje v prudkém pohybu dopředu silou setrvačnosti a následně se odráží dozadu. Opěrkový syndrom představuje až polovinu všech úrazů z autonehod s trvalými následky, mezi něž patří například bolesti hlavy, problémy s rovnováhou či poruchy spánku.

Závažným úrazům krční páteře můžete alespoň částečně předcházet správným nastavením hlavové opěrky. Její vršek by měl být minimálně souběžně nebo o pár centimetrů výš než temeno hlavy. O hlavovou opěrku se při jízdě neopíráte, ale měla by být těsně za vaším týlem, maximálně ve vzdálenosti 5 cm.

Mezi další častá zranění patří zlomeniny dolních a horních končetin, žeber, poranění bederní části zad nebo pohmožděniny. V zájmu vlastní bezpečnosti se v autě vždy připoutejte, některé airbagy totiž fungují správně jen při použití bezpečnostních pásů. Podle Americké národní agentury pro bezpečnost na dálnicích je u připoutaných řidičů nebo spolujezdců o 61 procent nižší riziko smrtelného zranění než u nepřipoutaných pasažérů.

Autolékárnička

Autolékárnička je součástí povinné výbavy. Od roku 2018 už neplatí, že byste za lékárničku po expiraci dostali pokutu. Obsah lékárničky ale musí být neporušený a čistý, pokud cokoliv použijete, tak to musíte opět doplnit.

Obsah lékárničky stanovuje vyhláška 206/2018 Sb.: Obsah lékárničky se ukládá do samostatného pouzdra. Součásti obsahu lékárničky musí být neporušené, vizuálně v pořádku a nesmí vykazovat známky znečištění či jiného znehodnocení. Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční záření. Úložný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. Ve vozidle pro hromadnou přepravu cestujících se lékárnička umisťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla určeném pro cestující.

V roce 2022 autolékárnička v osobním vozidle musí obsahovat:

• 3 ks obvaz hotový s jedním polštářkem,

• 3 ks obvaz hotový se dvěma polštářky,

• 1 ks náplast hladká cívka (velikost 2,5 cm x 5 m, min. lepivost 7 N/25 mm),

• 1 ks obinadlo škrtící pryžové,

• 1 ks chirurgické pryžové (latexové) rukavice v obalu,

• isotermická folie,

• zahnuté nůžky (se sklonem) v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty.

Motorová vozidla kategorie L, kam spadají motocykly, mopedy nebo čtyřkolky, musí mít k dispozici motolékárničku:

• 1 ks obvaz hotový s jedním polštářkem,

• 1 ks obvaz hotový s 2 polštářky,

• 1 ks obinadlo škrtící pryžové,

• rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu.

Autolékárničku seženete v jakémkoliv auto-moto obchodě, v lékárnách, na benzinových pumpách nebo v supermarketu. Cena autolékárničky se pohybuje od 100 do 500 korun.

Jak nepropadnout panice při záchraně ostatních

Ať už jste svědky dopravní nehody nebo třeba kolapsu kolemjdoucího na ulici, jedná se o výjimečnou situaci, která může být stresující i pro vyškolené zachránce. Nebojte se reakce vlastního těla. Při ošetřování můžete mít strach, být nervózní nebo se vám mohou třást ruce. Je to normální reakce na vyhrocenou situaci.

Lidé se většinou obávají, že poskytnutí první pomoci je složité. S pomocí operátora záchranné služby ji ale bez problémů zvládnete. Smyslem laické první pomoci je zabránit zhoršení stavu zraněného a zajistit jeho bezpečí do příjezdu profesionálů. Zahrnuje tedy pouze základní opatření, která je možné provést bez specializovaného vybavení a zkušeností. Dispečeři záchranky jsou navíc vyškoleni pro předávání pokynů různým osobám – na někoho platí klidnější přístup, někdo naopak potřebuje rázné příkazy. Navíc vám budou psychickou oporou.

Pokud pro vás byla prožitá zkušenost traumatická, nebojte se o ni podělit se svými nejbližšími a popsat jim, jak jste celou situaci prožívali a čeho jste byli svědkem. V případě, že vás myšlenky na nehodu pronásledují a nedokážete se se vzpomínkami vyrovnat, neostýchejte se vyhledat pomoc psychologa.

Na klidu při první pomoci vám přidá absolvování kurzu první pomoci. Díky praktickému nácviku získáte nejvíce dovedností, které se vám v krizové situaci vybaví, a to vám pomůže zůstat v klidu. Pravidelně pořádá kurzy například Český červený kříž, organizace ZdrSem, Life Support nebo PrPom, které učí první pomoc zážitkem. Zárukou kvality jsou také kurzy pořádané krajskými záchrannými službami. U soukromého poskytovatele byste se měli orientovat podle recenzí, délky kurzu (min. 4 hodiny) a poměru praktické a teoretické výuky. Kurz by měl obsahovat minimum teorie a maximum praxe, abyste si vše mohli vyzkoušet.

Na internetu najdete rovněž spoustu instruktážních videí, která vám mohou poskytnout alespoň základní orientaci v tématu. Několik jich na svém YouTube kanálu zveřejnila i Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy nebo iniciativa Tytozvladnes.cz.