Jakmile se objeví sněhová pokrývka, vyrážíte za lyžováním, snowboardingem nebo turistikou do hor? Zimní sporty s sebou nesou vyšší riziko úrazu a často vyžadují speciální pojištění. Zjistěte, jak se před cestou do hor vybavit, abyste neriskovali své zdraví a neuvízli s autem v závěji.
Podle průzkumu ERV Evropské pojišťovny zažila čtvrtina Čechů nějaký úraz na horách. V zahraničí se může pořádně prodražit, proto se nevyplatí spoléhat na „modrou kartičku“ (Evropský průkaz zdravotního pojištění EHIC) nebo základní cestovní pojištění, které máte například u platební karty.
Modrá průkazka pojištěnce se nevztahuje na ošetření ve všech klinikách a nemocnicích, především v těch soukromých, které bývají právě v horských střediscích. S evropským průkazem máte nárok bezplatně jen na ty služby, které by měl zadarmo i místní občan. Často nepokrývá zásah horské služby, pátrací akci nebo převoz vrtulníkem. To je i případ sousedního Slovenska. Kartička pojištění pokryje jen lékařské ošetření, ale technickou složku – jako použití vrtulníku – už ne a bez odpovídajícího cestovního pojištění ho budete muset uhradit ze svého. Přitom náklady na převoz vrtulníkem se šplhají do statisíců korun.
Při zimní dovolené byste se neměli spoléhat ani na základní limity a rizika krytí, která bývají nastavena u pojištění k platební kartě. Vždy si sjednejte cestovní pojištění, které kryje lyžování, snowboarding či jiné sporty s dostatečně vysokým pojistným limitem. Při úrazu na horách se totiž nejedná o malé částky – převoz, léčba a hospitalizace může vyjít na stovky i miliony korun. A částka poroste ještě víc, pokud jste zranili někoho dalšího. Proto je naprostou nutností také pojištění odpovědnosti. Kryje škody na zdraví a majetku v případě, že někomu způsobíte újmu, třeba ho srazíte na lyžích.
pojištění zimních sportů, případně i pojištění extrémních sportů,
převoz helikoptérou a zásah horské služby, repatriaci,
dostatečné limity krytí pro úraz, trvalé následky,
pojištění odpovědnosti pokrývající škody na zdraví i majetku.
Na sjednání cestovního pojištění myslete s dostatečným předstihem, nejlépe ho uzavřete hned, jakmile si zakoupíte zájezd na hory. Jinak si na něj můžete vzpomenout až ve chvíli, kdy ho budete potřebovat a to už je pozdě.
Pojištění nelze sjednat zpětně, pojišťovny mají výluky na sjednání ze zahraničí. Tedy v okamžiku, kdy se vám něco stane a pojištění nemáte, tak jste opravdu v problémech.
U každé pojišťovny se kategorizace sportů liší, proto si vždy zjistěte u konkrétní pojišťovny, zda se pojištění vztahuje na vámi provozovaný sport. Jestliže nemůžete dohledat rozdělení sportů na webových stránkách pojišťovny nebo vám není cokoliv jasné, kontaktujte pojišťovnu přímo a nechte si potvrdit, do jaké kategorie sportů patří vaše aktivita.
Nejčastěji se pojištění zimních sportů dělí do třech kategorií – běžné zimní sporty, rizikové zimní sporty a nepojistitelné zimní sporty.
Běžné zimní sporty obvykle pokrývá už základní varianta cestovního pojištění. Patří mezi ně např. běh na lyžích, sjezdové lyžování a snowboarding na vyznačených sjezdovkách a trasách či bruslení na ledě.
Rizikové sporty si budete muset připlatit. Zpravidla do nich spadá alpinismus, jízda na U-rampě, lyžování mimo sjezdovky nebo jízda na sněžné koloběžce.
Nepojistitelné zimní sporty zahrnují extrémně rizikové aktivity nebo aktivity v místech, kde vám pojišťovna nezvládne zajistit odpovídající služby. Patří mezi ně potápění pod ledem, skikros, alpinismus v nadmořské výšce nad 5000 metrů, cesta za polární kruh a podobně.
Ať už vyrážíte na běžky, pěší túru či na sjezdovku, vždy byste měli být dokonale připraveni. Počasí na horách se mění rychle, snadno tak můžete uvíznout v prudké vánici a rychle prochladnout. Nebo se vám či blízké osobě stane úraz a vy budete potřebovat co nejrychleji zavolat pomoc.
Vždy s sebou mějte zapnutý a nabitý mobilní telefon.
Když se chystáte na celodenní túru, přibalte ještě powerbanku, protože v chladu kapacita baterie rychle klesá.
Nainstalujte si aplikaci Záchranka – na jedno kliknutí s ní přivoláte pomoc, ale hlavně vás záchranáři lokalizují podle GPS. To je důležité především při pohybu ve volném terénu, kde se nevyznáte. Čím rychleji se k vám horská služba dostane, tím lépe. O přežití mohou rozhodovat minuty.
Volat můžete také přímo horskou službu (1210) nebo záchrannou službu (155).
Hodit se může také bezplatná aplikace SnowSafe, která informuje o lavinových hrozbách. Aktuálně pokrývá celé Rakousko a části Slovenska i Česka.
Existuje soubor Deseti pravidel FIS (mezinárodního lyžařského svazu) pro chování na sjezdových tratích a také Deseti zlatých pravidel pro pohyb ve volném terénu. Je dobré na tato doporučení pamatovat.
Nezapomínejte, že na hory nepatří alkohol. Pod vlivem alkoholu můžete rychleji prochladnout, protože alkohol roztahuje cévy a vy tak ztrácíte více tělesného tepla. Navíc snadno ztratíte zábrany a vydáte se i na sjezdovky nebo cesty, kam byste si střízliví netroufli. V nejhorším případě můžete zranit také někoho jiného. Úrazy pod vlivem alkoholu vám žádná pojišťovna neuhradí.
V Česku není povinné nosit helmu ze zákona, ale je to základní ochrana při lyžování i snowboardingu. Přestože vy jste dobrý lyžař, na svahu se pohybuje velké množství lidí a někdo vás může srazit nebo při úhybném manévru vjedete do lesa. Hodí se také chránič páteře.
Mezi nejčastější zranění na lyžích a prkně patří úrazy kolenních vazů, zlomeniny nohou, zranění zápěstí či loktů. Ty nejvážnější jsou ale právě úrazy hlavy a páteře, které mají často trvalé následky nebo končí fatálně.
Pozor – většina sousedních států má uzákoněnou povinnost nosit helmu u dětí:
v Rakousku do 15 let (kromě spolkových zemích Tyrolsko a Vorarlbersko),
v Itálii do 14 let (za porušení hrozí pokuta až 200 eur),
ve Francii záleží na konkrétním lyžařském středisku,
v Polsku do 16 let,
na Slovensku do 15 let.
Povinnost nosit helmu neplatí ve Švýcarsku a Německu.
Nechoďte na túru sami nebo alespoň někomu řekněte, na jakou trasu se chystáte a kdy budete zpátky.
Trasu si předem pečlivě připravte a nastudujte. Je potřeba brát v potaz strmost svahů, a s tím spojené riziko uklouznutí. Když překračujete prudký svah a nemáte s sebou cepíny a mačky, využijte alespoň velký kámen, kterým byste mohli případný pád zbrzdit, radí horští průvodci.
Počítejte se ztíženou orientaci a zavátými cestami. Do hlubokého sněhu byste měli být vybaveni sněžnicemi.
Nepodceňujte teplé oblečení a správné obutí. Máte-li možnost, vezměte si náhradní oblečení s sebou. Na delších trasách s sebou noste lékárničku.
Pamatujte na pitný režim a dostatečný příjem energie.
Počítejte s tím, že se v zimě dříve stmívá a také se rychleji vyčerpáte a unavíte.
Při pohybu ve volném terénu uzpůsobte trasu předpovědi počasí a lavinovému nebezpečí. V Česku jsou lokality lavinového nebezpečí přesně vymezeny a označeny – v zimě je do nich zakázán vstup. Respektujte nařízení a sledujte lavinové aktuality na webu Horské služby. Stupňů lavinového nebezpečí je 5, od 1. stupně nízké nebezpečí až po 5. stupeň velmi vysoké nebezpečí.
Pohyb a lyžování ve volném terénu na horách vyžaduje vybavení a zkušenosti:
vždy mějte vybavení pro pohyb v horách – lavinový vyhledávač, lopatu, sondu, případně batoh s airbagem,
nikdy nejezděte sami,
předem projděte nácvikem vyhledávání osob v lavině,
dodržujte pokyny vyhlášené horskou službou,
mějte u sebe nabitý telefon.
Když lavina zasype osobu, naděje na přežití klesá s časem – jako kritický čas se udává 25 minut. Proto se nelze spoléhat na zásah profesionálů, primární je kamarádská pomoc. Všichni ve skupině by měli mít odpovídající vybavení a hlavně s ním umět pracovat i v krizové situaci.
Lavina v Krkonoších nebo v Jeseníkách je úplně stejná jako lavina kdekoliv jinde v Rakousku, je to stejný sníh, který na člověka padá, o to je to možná zrádnější, že to tady nebylo.
když se lavina řítí a jste na jejím okraji, snažte se dostat z její dráhy do strany na pevný sníh, kámen nebo se zachytit stromu,
nikdy se nesnažte ujet směrem dolů, kam se lavina řítí, protože nabírá stále více sněhu a zrychluje,
pokud uniknout nestihnete, je důležité snažit se zůstat na povrchu – roztáhněte ruce a nohy a jakoby plavete na „znak“,
když vás lavina zasype, stočte se do klubíčka, chraňte si hlavu a obličej a snažte se vytvořit vzduchovou kapsu,
pokuste se zorientovat, kde je „nahoře“ a kde „dole“ a sami se vyprostit,
jestliže se vám to nedaří, dýchejte klidně a vyčkejte na záchranáře,
až když je nad sebou uslyšíte, teprve poté volejte o pomoc.
Chystáte se na hory vlastním vozem? Pak nepodceňte výbavu, ani správné pojištění. Do obtížných horských podmínek byste měli vyjíždět jen s autem v odpovídajícím technickém stavu. Počítejte s tím, že můžete uvíznout v koloně, a proto mějte vždy dostatek paliva. Hodí se také jídlo a pití obzvlášť, když cestujete s dětmi. Při cestování autem v zimě oceníte také kvalitní asistenční služby, které si můžete připlatit k povinnému ručení nebo havarijnímu pojištění. Přečtěte si všechny zásady, jak připravit auto na zimu.
Riziko zapadnutí hrozí především při odbočování z hlavní silnice či při vyjíždění z parkování, když je u krajnice nahrnutý sníh.
V zimě si do kufru přibalte lopatu. Pokud vidíte hluboký sníh na první pohled – například vám silničáři nahrnuli závěj přímo před auto nebo přes noc napadla pěkná nadílka, odházejte sníh raději preventivně a nesnažte se ho projet.
Obejděte auto a odstraňte sníh z výfuku a kolem pneumatik. Lopatou rozbijte led pod pneumatikami.
Podle směru jízdy odstraňte sníh před nebo za autem a mezi pneumatikami.
Nastartujte auto, deaktivujte systém trakce a zařaďte na nejnižší rychlost. Plyn nesešlapujte intenzivně, aby se vám neprotáčela kola.
Zkuste trochu upustit kola – přilnavost na ledu a sněhu bude o něco lepší.
Jestli jste uvázli opravdu solidně, budete potřebovat pomoc pár lidí pro rozkývání auta – to vám pomůže dostat se z vytvořené brázdy.
Popojíždějte s rovně nasměrovanými koly tam a zpátky tak dlouho, než dosáhnete přilnavosti potřebné k úplnému vyjetí. Když tento postup nepovede k úspěchu, můžete zkusit přední hnací kola natočit v jiném směru.
Pod hnací kola položte kobereček/podložku z auta nebo rohož. Pomoci může i sůl, písek, stelivo pro kočky, případně větve, suché trsy trávy, prkna či hadry.
Pokud nic z výše uvedených způsobů nezabralo, budete muset zavolat odtahovou službu nebo se v okolí podívat po náklaďáku či traktoru, který by vám pomohl.
Při jízdě na hory pamatujte na správné upevnění lyžařského vybavení, jinak si koledujete nejen o pokutu, ale hrozí vám také úraz při prudkém brzdění nebo dopravní nehodě.
Nejbezpečnějším a nejpohodlnějším způsobem přepravy lyží a snowboardů je střešní box. Nemusíte ho hned kupovat (cena se pohybuje cca od 3.500 Kč), ale můžete si ho půjčit ve specializovaném centru (půjčovné je cca 200 Kč/den). Do střešního boxu se vám navíc vejdou i lyžáky, helmy či jiné vybavení a v autě zůstane dostatek prostoru pro pasažéry. Při jízdě se střešním boxem počítejte s vyšší spotřebou pohonných hmot a větším odporem vzduchu. I ve střešním boxu věci řádně upevněte, ať necestují po celém boxu a nepoškodí se.
Lyže a snowboardy můžete uložit i do interiéru vozidla, což zpravidla vyžaduje sklopení sedaček. Ideální je sklopit malou část uprostřed zadních sedaček, aby větší plocha opěradel zůstala svisle a zachytila při případném nárazu zavazadla v kufru. Některá vozidla mají dokonce ve výbavě vak na lyže, který se namontuje do prostředního zadního sedadla.
Lyže svažte pevně k sobě nebo je umístěte do lyžařského vaku. Pak je napevno připevněte uvnitř vozu, nejlépe křížem, aby nedošlo k vyvlečení z popruhů. Nezapomínejte ani na správné uložení lyžáků – těžké boty volně v autě se při nárazu mohou proměnit v nebezpečnou zbraň. Proto je dejte raději do kufru.
Na správné upevnění lyžařské výbavy a dalších zavazadel si dejte pozor v zahraničí, především v Rakousku. Volně nebo špatně zajištěnou výbavu na hory policisté za hranicemi pokutují až do výše 500 eur. V Rakousku často nepochodíte s uložením lyží přes sklopenou zadní sedačku z kufru do kabiny vozu, střešní nosiče a boxy jsou proto největší jistota.
Používání sněhových řetězů v Česku reguluje vyhláška. Jejich nasazení je povinné, pokud je u silnice příkazová dopravní značka C 5a (modrý terč s kolem a řetězy), ruší ji značka C 5b s červeným přeškrtnutím. Sněhové řetězy ale využijete i v místech, kde jejich použití povinné není – často na příjezdových cestách k hotelům a podobně. Nenasazujte řetězy, až vám to bude pod koly klouzat, ale raději s předstihem, když tušíte, že budou potřeba. Řetězy nenechávejte hluboko v kufru, ať nemusíte celý obsah zavazadlového prostoru vyndat do sněhu a pak zase ukládat zpět.
Při výběru sněhových řetězů si dbejte na správnou velikost. Podívejte se do manuálu vašeho vozidla, kde jsou vždy popsaná omezení pro použití sněhových řetězů. Spousta modelů je univerzálních a velikosti kol se přizpůsobí, ale je potřeba je na kole „dokopnout“. Problém může způsobit prostor mezi kolem a podběhem, do kterého se řetězy musí vejít. Buď nemusí jít vůbec nasadit (malý prostor mezi lemem blatníku a kolem) nebo můžou při jízdě překážet a přijít do kontaktu s podběhem či jinou částí podvozku. Na některé modely aut řetězy prostě nenasadíte. Nejen kvůli rozměrům, ale mohou být nekompatibilní s elektronickými bezpečnostními systémy.
Nasazení sněhových řetězů si vyzkoušejte předem na sucho. Napoprvé to může být dost boj a řešit to až na místě ve sněhu a ledu není nic příjemného. Montujte řetězy na poháněnou nápravu, u vozů s pohonem 4×4 na všechna čtyři kola, budete tedy potřebovat dvě sady řetězů. Po použití je očistěte a dejte do tepla, aby uschly. Když na nich zamrzne voda, budete je mít problém další den zase nasadit.
S řetězy můžete jet maximálně 50 km/hod.
Řetězy mohou negativně ovlivnit práci některých elektronických bezpečnostních prvků – ABS, kontroly trakce nebo stabilizačního systému. Proto je lepší elektronické asistenty deaktivovat.
Po prvních pár desítkách ujetých metrů zkontrolujte správné usazení řetězů na kolech. Špatně upevněné sněhové řetězy vám mohou poškodit auto.
Řetězy mění přirozené vyvážení podvozku, takže i chování automobilu na cestě. Jeďte pomalu a opatrně.
Tekuté řetězy: Nouzovka ve spreji, která zvýší přilnavost pneumatik, a tak pomůže na pár metrů, když potřebujete vyjet zmrzlý svah nebo se dostat do garáže.
Textilní řetězy: Na pneumatiky se nazouvají jako ponožka. Například v Rakousku nejsou uznávány jako plnohodnotné řetězy, ale jenom jako vyprošťovací pomůcka. Látkové řetězy nejsou určené na dlouhé cesty – rychle se opotřebují a na holé vozovce zničí. Nejlépe fungují na zledovatělém povrchu silnice, v hlubokém sněhu moc nepomůžou.