Agresivita za volantem

Troubení, problikávání, vybržďování – s agresivitou za volantem se již setkal nejspíš každý z nás. Podle průzkumů pramení agresivita za volantem nejčastěji z časového presu. Zjistěte, jak poznat agresivního řidiče a vypořádat se s ním i jak se se stresem za volantem můžete vyrovnat vy sami.

Ze statistik dopravních nehod v letech 2010–2019 vyplývá, že agresivní jízda byla příčinou 5535 nehod. Agresivita za volantem se ale nepřímo podepisuje i na mnoha dalších nehodách, třeba těch způsobených vysokou rychlostí nebo nedáním přednosti v jízdě. 

Jak bojovat s agresivitou na silnicích? Odpovědnost leží především na každém z nás. Pro získání řidičského průkazu skupiny B není nutné projít psychologickými testy, a tak se k dopravnímu psychologovi dostávají většinou jen řidiči, kteří již o řidičák přišli. Jak uvádí v podcastu Michal Walter, jen výjimečně k němu zavítají lidé na doporučení praktického lékaře ještě předtím, než se pustí do autoškoly. Z toho důvodu je dobré vědět, nejen jak se s agresivitou za volantem popasovat u ostatních řidičů, ale i ve chvílích, kdy stres ovládá přímo nás. 

Jak poznat agresivního řidiče

Agresivní chování v silniční dopravě můžeme chápat jako úmyslné a vědomé chování či aktivity, které ohrožují ostatní a zvyšují riziko vzniku dopravní nehody nebo konfliktu mezi účastníky silničního provozu. 

Příčinou agresivity bývá zlost, pocit nepřátelství, netrpělivost nebo snaha o úsporu času. Negativně se na řidičích podepisuje faktor časové tísně a stres zesílený častými dopravními zácpami. 

Mezi projevy agresivních řidičů můžeme zařadit:

• nepřiměřeně rychlou jízdu,

• nedodržování dopravního značení a bezpečné vzdálenosti,

• rizikové předjíždění,

• zbytečné používání zvukových a světelných signálů,

• zuřivá a hanlivá gesta, posunky, slovní nadávky,

• záměrný náraz do vozidla, úmyslné spáchání dopravní nehody. 

Podle tohoto seznamu bychom šmahem mohli zařadit na seznam agresorů například řidiče v Itálii. Chování řidičů je ale nutné vnímat v kontextu daného státu. Právě v jižní Evropě nebo jižní Americe je nadměrné troubení a používání světelných znamení součástí běžné komunikace mezi řidiči, a tak je nelze považovat za agresivní. 

Agresivita za volantem má celou řadu spouštěčů. Některé činnosti působí na vynervované řidiče doslova jako červený hadr na býka. Jedná se například o: 

• obsazení posledního volného místa na parkovišti,

• nedodržování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, 

• jízda se zapnutými dálkovými světly,

• gestikulace směrem k ostatním řidičům,

• pomalá jízda, která zdržuje jiné vozy,

• zneužívání pravidla zipování. 

Negativně ovlivnit lidské jednání ale může i počasí. Podle odborníků z německé organizace DVR zvyšují vysoké teploty podrážděnost vůči ostatním lidem. Navíc zhoršují koncentraci a prodlužují reakční doby řidičů. Z toho důvodu patří horké letní dny k nejvyhrocenějším obdobím v roce a dochází k velkému množství dopravních nehod.

Kde se berou agresivní řidiči?

Svou roli hrají vrozené dispozice nebo naučené chování. Často mají sklony k agresivitě za volantem lidé působící na první pohled slušným a spořádaným dojmem. Auto jim totiž dává falešný pocit moci, který ve svém životě mohou postrádat, a tak si na ostatních účastnících silničního provozu kompenzují své frustrace. 

Stejně jako v ostatních oblastech života má velký vliv výchova v rodině. Michal Walter upozorňuje, že agresivní chování odkoukají již malé děti od svých rodičů. Jakmile sami děti sednou za volant, automaticky jim naskočí, že agresivní jízda, nadávání či neslušné posunky jsou přirozenou součástí řízení. 

V autoškolách obvykle na práci s agresivitou není prostor. Z tohoto pohledu je zajímavým počinem projekt Start Driving, který se zaměřuje na prohloubení znalostí a dovedností mladých řidičů. Nově jsou součástí projektu i vzdělávací aktivity pro rodiče začínajících řidičů, kteří pro nováčky za volantem působí jako mentoři. Cílem je, aby rodiče byli pro mladé řidiče oporou při prvních jízdách v ostrém provozu a předali jim své praktické zkušenosti. 

Typologie agresivních řidičů podle dopravního psychologa Matúše Šuchy

• Závodníci – Snaží se do cíle dostat co nejrychleji, i když nutně nepospíchají. Pokud jim v jejich záměru někdo brání (třeba pomalou jízdou), jsou agresivní. 

• Soutěživci – Dopravu vnímají jako soutěž a silnici jako soutěžní trať, proto se snaží dostat dopředu a vyhrát. 

• Soudci – Sami sebe staví nad ostatní a trestají všechny, kdo se proviní a poruší předpisy. Například pokud druzí jedou rychleji, tak je schválně začnou brzdit. 

• Pasivní agresoři – Dělá jim radost škodit druhým. Neumožňují ostatním, aby jeli tak, jak sami chtějí. Právě tím se na cestách stávají nebezpečnými. 

Jak se při setkání s problémovým řidičem chovat

Agresivita se rodí z frustrace, která se navíc zvyšuje tam, kde je pohromadě velké množství lidí. Na silnicích to funguje podobně jako v MHD – když kolem sebe lidé nemají prostor, někdo se na ně mačká a narušuje jejich osobní zónu, mají tendenci si ji vybojovat zpět. 

Konfliktům na silnicích se dá předcházet defenzivním stylem jízdy. To je takový způsob řízení, kdy přemýšlíte i za ostatní účastníky provozu, snažíte se předvídat jejich chování, jste ohleduplní a nesnažíte se ostatní řidiče konfrontovat. 

Typické konfliktní situace vznikají například ve chvíli, kdy jedni spěchají a jiní jim překážejí – dejme tomu při jízdě po dálnici. V ten okamžik je zbytečné vyvolávat konflikt tím, že řidič pojede schválně pomalu v levém pruhu. Při využití defenzivního stylu jízdy řidič vidí, že za ním někdo pospíchá, a tak raději uhne a situace je vyřešena. Pokud řidič nezareaguje, může to vyvolat zbytečný konflikt a agresivitu. 

Také Michal Walter potvrzuje, že nejdůležitější je zachovat si při řízení chladnou hlavu a agresi neoplácet. Na agresivního řidiče raději netrubte, negestikulujte a nechte ho odjet. Neoplácejte mu jeho chování a nesnažte se ho pronásledovat. Jakmile se do takového chování pustíte, začnete vytvářet spirálu agresivity, a tím situaci jen zhoršíte. Někdy končí spory na silnici až fyzickou potyčkou nebo úmyslnou dopravní nehodou. 

Máte-li pocit, že je chování agresivního řidiče za hranou, kontaktujte policii a nahlaste jeho SPZ, případně alespoň typ a barvu vozu. V případě, že agresivní řidič skutečně někde nedaleko způsobí dopravní nehodu, bude mu předchozí nahlášení přičteno k tíži. Pokud využíváte v autě kameru a narazíte na nebezpečného řidiče či jste svědky dopravní nehody, mohou tyto záznamy posloužit jako prostředek k dokazování viny. V žádném případě ale natočená videa neumisťujte na sociální sítě. Mohlo by se vám to kvůli ochraně osobních údajů vymstít. 

Když se s agresorem setkáte tváří v tvář a musíte s ním komunikovat, snažte se zachovat klid. Nenechte se vyprovokovat. Pokud je dotyčný opravdu v afektu a mohl by vás fyzicky napadnout, zamkněte se ve svém autě a zavolejte policii. 

Jak bojovat se stresem a agresivitou při řízení?

Jak vyplývá z průzkumů, jen málokterý řidič považuje sám sebe za agresivního. Ale pokud si sáhneme do svědomí, jistě si vybaví každý z nás situaci, kdy stres stoupá a my cítíme, že v nás bobtná vztek. Jak si v tu chvíli zachovat chladnou hlavu? 

Michal Walter říká, že jako dospělí jedinci bychom své emoce měli ovládat. V autě si můžeme zanadávat a vypustit páru, ale neměli bychom to přenášet na ostatní a zejména nepromítat negativní energii do našeho chování vůči ostatním (např. vybržďováním, troubením). Dopravní psycholog dodává: „Sebeovládání by mělo fungovat – jestli se někdo nedokáže ovládat, tak je otázka, jestli má co dělat na silnici.“ Zároveň doporučuje nehromadit negativní emoce v sobě a po příjezdu domů si o vyhrocené situaci například promluvit s partnerem. 

Agresivita za volantem je často vyvolána stresem, kvůli němuž není člověk schopen fungovat s jasnou myslí. Podle psychologů vyvolává stres podobný efekt jako telefonování za jízdy – prodlužuje reakční čas či snižuje pozornost. Stres se nejčastěji projevuje jako výbuch vzteku, takový nával emocí doslova zatemňuje mozek. U někoho se ale psychické vypětí může naopak projevit únavou nebo apatií. Obě varianty jsou však pro řízení velmi nebezpečné. 

Z toho důvodu je důležité snažit se stresovým situacím předcházet. 

• Cestu si předem dobře naplánujte, nechte si dostatečnou časovou rezervu.

• Při dlouhé cestě si dělejte pravidelné pauzy po maximálně čtyřech hodinách jízdy. Protáhněte se, dejte si malou svačinu, odskočte si nebo se opláchněte. Všechny tyto aktivity pomohou člověku si na chvilku odpočinout, uvolnit se a zmírnit nervozitu.

• Pusťte si svou oblíbenou hudbu. Mělo by jít o písně s pomalejším tempem, které dokážou zklidnit a zmírnit stres. Ale pozor, ať vás muzika neukolébá ke spánku.

• Ke stresu v autě přispívají také spolujezdci nebo děti. Při řízení musí být v pohodě především řidič, který je zodpovědný za životy ostatních. Proto si pravidla v autě nastavte podle sebe, ať se můžete nerušeně věnovat řízení. Při delších cestách s dětmi je důležité je zabavit.

• V autě byste se měli cítit příjemně, proto psychologové radí udržovat ve voze pořádek. Nebudou vás rozčilovat drobky či pohozené odpadky.

• Naučte se stres a projevy agresivity rozpoznat a pracovat s nimi. Pomoci mohou dechová cvičení zaměřená na celkové zklidnění.

• Pokud na sobě záchvaty agresivity za volantem pozorujete pravidelně, vyhledejte odbornou pomoc. Mnoho psychologů se dnes věnuje i dopravně psychologickému poradenství. 

Průzkum agresivity na českých silnicích (duben 2020) 

Agentura STEM/MARK uskutečnila pro Českou asociaci pojišťoven v dubnu 2020 průzkum agresivity českých řidičů, výsledky prezentovala v září 2020. 

• Podle zjištění se 7 z 10 řidičů alespoň někdy nechá vyprovokovat k agresivnější jízdě, u mladých lidí ve věku 18 až 29 let má sklony k ostřejšímu stylu jízdy 81,8 procent řidičů.

• Nejčastějšími důvody agresivní jízdy jsou zbytečně pomalá jízda jiných řidičů (36 procent), předjíždějící se kamiony (34 procent), odbočování bez použití blinkrů (29 procent), řidiči, kteří nedávají přednost, a bezdůvodné blokování rychlých pruhů (26 procent).

• O vzrůstající agresivitě na českých silnicích je přesvědčeno 88 procent lidí, za agresivního řidiče se však považuje jenom 5 procent z nich.

• Za nejnebezpečnější považují lidé záměrné nedávání přednosti, vybržďování, záměrné zpomalování provozu, předjíždění nebo objíždění na poslední chvíli, nedodržování bezpečné vzdálenosti a nepoužívání blinkrů.

• 78 procent řidičů při jízdě někdy překračuje povolenou rychlost, 63 procent nedodržuje bezpečnou vzdálenost a téměř každý desátý už někdy záměrně vybržďoval vozidlo za sebou. 

Česká asociace pojišťoven proto společně s Besipem a Policií ČR připravila kampaň Agresivita zabíjí. Její součástí jsou televizní a rádiové spoty popisující konkrétní rizikové situace způsobené agresivními řidiči s možnými fatálními následky. Součástí kampaně je i test agresivity řidiče, který si můžete vyzkoušet na webu agresivitazabiji.cz. 

• Do března 2021 online test vyplnilo více než 33 tisíc řidičů. 

• Z jejich odpovědí vyplynulo, že důvodem agresivního chování je nejčastěji časový pres. Jen necelá polovina řidičů si nechává dostatečnou časovou rezervu pro případ nečekaných komplikací na cestě. Pětina ze zúčastněných řidičů má podle svých slov „nervy nadranc“, když uvíznou v dopravní zácpě. 

• Třetina testovaných se přiznala, že dopravní předpisy a restrikce dodržuje především kvůli obavám z pokuty nebo jiných postihů, ne proto, že je to bezpečné. 

• 78 procent respondentů se považuje za bezpečnějšího řidiče, než jsou ostatní. Co se týče dopravních znalostí, jen necelá polovina řidičů ale ví, jaká je maximální povolená rychlost v obytné zóně. 

• K občasnému porušení pravidel se přiznává 92 procent řidičů, více než polovina argumentuje tím, že si to vyžádala situace. Dalších 13 procent přiznává chyby z nepozornosti a celá pětina řidičů je přesvědčená, že není potřeba dodržovat všechna pravidla, když mají přehled.

Dopravně psychologické vyšetření

Psychologické testy sice nejsou součástí autoškoly pro řidiče osobních vozidel, držitelé řidičských oprávnění C, C+E, C1+E, D, D+E, D1 a D1+E je však musí úspěšně absolvovat. Nejčastěji se jedná o řidiče autobusů a nákladních automobilů, jejichž hmotnost přesahuje 7,5 tuny. Projít psychologickými testy by měli také strojvedoucí, piloti, řidiči záchranek, tramvají nebo hasiči a učitelé autoškol. Testy se skládají před zahájením činnosti, před 50. narozeninami a pak každých pět let. 

Povinnost projít dopravně psychologickým vyšetřením se vztahuje rovněž na vybodované řidiče, jimž byl odebrán řidičský průkaz, případně na osoby, které byly k vyšetření doporučeny pro ověření způsobilosti řídit motorové vozidlo. 

Řidič podstoupí mimo jiné vyšetření psychické výkonnosti – tedy intelektu, pozornosti, senzomotorické koordinace či paměti. Provádí se rovněž vyšetření osobnostních vlastností, jako je emocionální stabilita, odolnost vůči zátěži nebo tendence k riskování. Test smí provádět pouze psycholog akreditovaný Ministerstvem dopravy. Vyšetření je poměrně náročné a trvá několik hodin, ale obvykle se není čeho obávat, projde jím většina řidičů. V případě neúspěchu může řidič vyšetření opakovat nejdříve po 3 měsících. 

Agresivita za volantem ve světě

S agresivním chováním řidičů se potýkají lidé po celém světě. Dvě třetiny řidičů v USA a Rusku a zhruba polovina v Evropské unii a Austrálii říkají, že se v posledních dvanácti měsících staly na silnici obětí jednání agresora. 

Nejčastější projevy agresivity podle průzkumů do určité míry kopírují kulturní zvyklosti daného regionu. Například 77 procent Australanů se setkává s agresivní gestikulací, 70 procent Japonců s agresivním nedodržováním vzdálenosti mezi vozidly a 61 procent Američanů se někdy setkalo s pronásledováním. V Evropské unii se agresivita nejčastěji projevuje problikáváním a v Rusku si 47 procent respondentů stěžovalo na vulgární slovní napadání. 

Evropské řidiče podle průzkumu EOS Gallup Europe nejvíc obtěžuje bezdůvodné zabrání dvou parkovacích míst, neztlumení dálkových světel včas, vjezd do ucpané křižovatky a zablokování dopravy, předjetí čekajících aut a násilné vecpání se do čela. Mezi nejčastější projevy agresivity se pak řadí překračování povolené rychlosti, nedodržování bezpečné vzdálenosti, kličkování v jízdních pruzích, předjíždění v nepřehledných místech nebo gestikulace vůči ostatním.